Klíšťata jsou drobounká, nebezpečná stvoření, jejichž celá existence závisí na tom, zda se uchytí na živých dýchajících bytostech – jako je váš pes, vaše kočka nebo členové vaší rodiny – a zda budou moci sát jejich krev. Připomíná vám to krvelačné upíry? Možná právě proto panuje kolem těchto malých stvoření tolik neskutečných mýtů – lidé se často uchylují k vytváření a šíření falešných historek, když se bojí něčemu skutečně porozumět a vypořádat se s hrozícím nebezpečím. Pokud jste se již někdy s klíšťaty setkali, víte, že to nejsou tvorové, které můžete jen tak setřást. Čím více o nich víte, tím lépe porozumíte tomu, proč je nejlepší se jim vyhnout.
Mýtus č. 1: všechna klíšťata jsou stejná.
Na světě existuje více než 899 různých druhů klíšťat. Dělí se do dvou různých skupin — klíšťata s tvrdým tělem a klíšťata s měkkým tělem. Tvrdá klíšťata (angl. hard ticks) mají za ústním ústrojím tvrdý štít a jejich tvar připomíná ploché semínko. Měkká klíšťata (angl. soft ticks) štít nemají a tvarem připomínají rozinku. Mohou však být snadno zaměněna za plně nasátou samičku tvrdého klíštěte, která také vypadá jako nafouklá šedá rozinka. Ačkoliv problém představují všechna klíšťata, nejpravděpodobněji se vy, vaši domácí mazlíčci a vaše rodina
Mýtus č. 2: klíšťata nemohou dlouhodobě přežívat v interiérech.
Pijáku hnědému se uvnitř domů a budov daří. Jeho životní cyklus se liší od všech ostatních druhů klíšťat tím, že v interiérech dokáže přežít a vyvíjet se. Znamená to, že ačkoli piják hnědý dává přednost teplejšímu podnebí, může se vyskytovat a být aktivní i v chladnějším podnebí. Piják hnědý se nejčastěji objevuje v psích útulcích a v domácnostech, kde mají psy. Klíště se ukrývá ve spárách, za radiátory, pod koberci a za nábytkem, na závěsech a na stěnách. Po sání může samice pijáka hnědého naklást až 4 000 vajíček.
Mýtus č. 3: klíšťata přenášejí pouze babeziózu.
Seznam onemocnění přenášených klíšťaty je dlouhý. Spolu s babeziózou mohou klíšťata přenášet mimo jiné anaplazmózu, ehrlichiózu, bartonelózu a hemotropní mykoplazmózu. Je známo více než 100 infekcí přenášených klíšťaty. Riziko přenosu infekce se neomezuje pouze na psy a kočky – ohroženi můžete být i vy a vaše rodina. První projevy a příznaky onemocnění přenášených klíšťaty mohou být u zvířat i u lidí podobné (patří k nim letargie, horečka, nechutenství, bolest kloubů, slabost), onemocnění pak mohou rychle postupovat a zhoršovat se. Proto je zásadní chránit před klíšťaty jak vašeho psa či vaši kočku, tak i sebe a vaše blízké. Aby došlo k přenosu onemocnění, musí přisátí infikovaného klíštěte trvat jistou dobu, u babeziózy je to např. až 48 hodin. Klíšťata mohou přenášet během sání trvajícího několik dnů více než pouze jedno onemocnění.
Mýtus č. 4: když klíště není vidět, nepředstavuje žádný problém.
Některá klíšťata jsou tak nepatrná, že nejsou vidět pouhým okem. Ačkoliv klíšťata vždy představují velký problém, může to být ještě horší v okamžiku, kdy již klíště odpadlo. Po období sátí a páření odpadne samička klíštěte od svého hostitele a klade vajíčka. Množství vajíček, které různé druhy klíšťat kladou, se liší, zpravidla se však jedná o tisíce. Z vajíček se vyvinou larvy klíšťat a nymfy, následně pak dospělí jedinci.
Mýtus č. 5: klíšťata padají ze stromů na domácí mazlíčky.
Klíště sice neumí běhat nebo skákat, to však neznamená, že své hostitele nachází jen tak náhodně. Klíšťata žijí na vlhkých, stinných místech. Většinou se zdržují na vysokých stéblech trav a na spodních listech stromů a čekají, až se případný hostitel přiblíží. Když klíště ucítí vibrace, teplo a oxid uhličitý vydechovaný hostitelem, natáhne dvě přední nohy a zachytí se na procházejícím zvířeti. Často se to stává v okamžiku, kdy se zvíře nebo člověk otře o vysokou trávu, listy nízko položených větví stromů nebo keřů. Jakmile se klíště na svém hostiteli uchytí, najde si vhodné místo k sátí a často se plně nasytí, aniž by si ho někdo všiml.
Mýtus č. 6: klíšťata jsou aktivní pouze tehdy, když je venku teplo.
Klíšťatům se daří po celý rok. Když teploty klesají a klíšťata jsou venku, zavrtají se do země, schovají se do různých přístřešků, pod podlahy a do základů domů, aby tam přezimovala. Jakmile teploty stoupnou nad bod mrazu, klíšťata začnou být aktivní a hledají potravu. Když si představíte, jak slunečné zimní dny lákají k procházce v parku, bude vám jasné, že vy a váš pes nejste jediní, kdo si chce užít čas venku, jakmile se oteplí – klíšťata jsou na tom stejně. Na druhou stranu klíšťata žijící uvnitř domů, jako již zmíněný piják hnědý, jsou aktivní 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dnů v roce.
Mýtus č. 7: domácí mazlíčci, kteří nechodí ven, nepotřebují ochranu proti klíšťatům.
Stejně jako všechny již vyjmenované mýty, ani tento neodpovídá skutečnosti. Klíšťata se snadno přisají i na mazlíčka žijícího pouze v bytě nebo v domě, např. na kočku. I když se klíšťata nejraději přichytí na hostiteli a začnou co nejdřív sát, mohou se nejdřív „svézt“ na oblečení nebo zablácených botách a dostat se tak dovnitř. Jakmile je klíště uvnitř, začne aktivně hledat hostitele. Jeho přežití závisí na přísunu krve.
Jaká je tedy nejlepší obrana před klíšťaty? Můžete svému mazlíčkovi zajistit efektivní ochranu, která brání přisátí klíštěte. Zeptejte se svého veterináře na inovativní dlouhodobou ochranu proti klíšťatům. Získejte před těmito nepříjemnými parazity náskok tím, že budete své chlupaté mazlíčky proaktivně chránit.