POFT

One Health

Životy lidí a zvířat jsou provázány na mnoha úrovních – Dobré životní podmínky lidí úzce souvisí se zdravím zvířat a s prostředím, které s nimi sdílíme. Řešení řady současných problémů v oblasti zajišťování a ochrany zdraví vyžaduje přístup založený na holistické koncepci „jednoho zdraví“ (anglicky „one health“).

Vzhledem k výrazným změnám charakteru ročních období, které v současné době probíhají, je naše koexistence s parazity a patogeny se zoonotickým potenciálem značně riziková. Mohli bychom to přirovnat k chůzi po tenkém ledě nebo k nahlížení do kráteru zdánlivě vyhaslé sopky.

Vzplanutí katarální horečky ovcí ve střední Evropě v roce 2006, nedávná vzplanutí ptačí a prasečí chřipky, nebo i současná pandemie onemocnění covid-19 výše uvedený příměr jen potvrzují. Jak už bylo řečeno, životy lidí a domácích, divokých a společenských zvířat jsou úzce propojeny. Ochrana jedněch přímo závisí na ochraně druhých. A základem účinné ochrany je nepochybně vzdělávání a poskytování informací.

Paraziti, patogeny přenášené parazity

a zoonotická onemocnění 

Paraziti představují nesmírně rozmanitou skupinu organismů vyskytujících se téměř ve všech typech prostředí. Paraziti jako nezvaní hosté napadají lidi, zvířata i rostliny. Mají velmi účinné strategie napadání hostitelů a přežití.

Fascinující skupinou parazitů jsou vnější paraziti neboli ektoparaziti – tito cizopasníci žijí nebo získávají potravu na povrchu těl domácích, divokých a společenských zvířat. Stejným způsobem parazitují i u lidí. Mezi přímé negativní důsledky působení vnějších parazitů patří ztráta krve, kožní záněty, myiáza, toxické a alergické reakce a sebepoškozování hostitele.

Pravděpodobně největší význam však mají nepřímé negativní následky – paraziti jsou totiž přenašeči řady patogenů, jako jsou prvoci, bakterie, viry, tasemnice nebo oblí červi. Vnější paraziti mohou plnit funkci mechanických vektorů neboli přenašečů (patogen na nich jednoduše ulpí a přenáší se kontaktem s hostitelem) nebo biologických přenašečů (patogen musí v těle ektoparazita strávit určitou dobu, aby dokončil životní cyklus). Zatímco přímé škodlivé následky působení parazitů jsou přímo úměrné rozsahu zamoření (čím více parazitů, tím závažnější nebo rozsáhlejší poškození), nepřímé negativní následky zákonitostem přímé úměrnosti nepodléhají. Jde o to, že značné škody v oblasti veřejného zdraví, ekonomických ztrát a celkové pohody zvířat může napáchat už malý počet infikovaných přenašečů. Ještě větší nebezpeční představuje fakt, že řada patogenů, které jako přenašeči šíří vnější paraziti, může vyvolat zoonózu. Zoonóza je onemocnění, které se přirozeně přenáší mezi zvířaty a lidmi. Každý rok je na celém světě potvrzeno kolem miliardy případů onemocnění a milionů případů úmrtí následkem nakažení zoonózou. Navíc 60% nově se objevujících onemocnění jsou zoonózy1.

Vyvíjíme se společně 

První parazitické organismy vznikly před více než 500 miliony let, zatímco první teplokrevní obratlovci se na planetě objevili zhruba před 300 miliony let. Paraziti mají tedy před námi náskok 200 milionů let. 

Když tedy vznikali první teplokrevní suchozemští tvorové, hemžila se na Zemi již řada parazitů, kteří čekali na svoji příležitost. Byli více než připraveni využít nový zdroj obživy. Do té doby se paraziti živili jednoduchým organickým materiálem. Po vzniku teplokrevných tvorů se někteří paraziti zaměřili právě na tyto nové hostitele. Jeden jediný evoluční krok směrem k současnosti a vnější paraziti nacházejí obživu na tělech našich domácích mazlíčků a jejich prostřednictvím ohrožují i nás – moderní lidstvo.

Žijeme společně a rozrůstáme se společně 

Během pozdního mezolitu a raného neolitu člověk domestikoval hospodářská a společenská zvířata a začal také s jejich chovem a šlechtěním. Lidská populace se od té doby neustále rozrůstá, což vede v celosvětovém měřítku ke stále výraznější urbanizaci.

Trvalý růst lidské populace, i počtu zvířat, hraje do karet vnějším parazitům i patogenům, které přenáší. Čím více hostitelů, tím více parazitů.

V dobách, kdy byl hostitelů nedostatek, obrovské množství ektoparazitů nenašlo obživu a uhynulo. Dnes, kdy je na světě nesmírné množství lidí a zvířat, je další potenciální hostitel na dosah jednoho skoku nebo mávnutí křídel.

Zvýšení hustoty výskytu vnějších parazitů v nedávné době je důsledkem dalších dvou faktorů. Zaprvé, člověk prostřednictvím umělého výběru a šlechtění snížil odolnost zvířat vůči některým ektoparazitům. Vnějším parazitům například komplikovala přístup ke kůži zvířat hustá a dlouhá srst. Dlouhodobým upřednostňováním jedinců a plemen s kratší srstí jsme vlastně ektoparazitům usnadnili práci. Zadruhé, tím, že jsme zvířata zavlekli do nových oblastí, nechtěně jsme je vystavili endemickým parazitům, proti nimž nově příchozí druhy zvířat neměly žádnou obranu.

Nakonec, i naše moderní byty a domy jsou pro vnější parazity téměř dokonalým prostředím. Díky důsledně řízeným podmínkám (teplota, vlhkost, osvětlení) a neustálému přísunu vhodných hostitelů (domácí mazlíčci a lidé) vnější paraziti nejen úspěšně přežívají, ale dokonce mimořádně prospívají v částech světa, kde by za jiných okolností neměli sebemenší šanci.

Little toddler boy play at home with his jack russell terrier dog.

Společně čelíme změnám charakteru ročních období

Když hovoříme o měnícím se charakteru ročních období a oteplování obecně, vždy si představujeme stav, k němuž dojde v budoucnu. Přiznejme si otevřeně, že budoucnost už nastala. Charakter ročních období se skutečně mění a klimatické změny již probíhají. Musíme je zpomalit a musíme se naučit přizpůsobovat novým podmínkám, které budou důsledkem těchto změn.

Jsme však vůbec schopni se přizpůsobit? V průběhu evoluce člověka se ukázalo, že se jako druh dokážeme přizpůsobit.  Proces adaptace je však v našem případě dlouhodobý. Hlavní otázka tedy zní: Dokážeme se přizpůsobit dostatečně rychle? Naši malí parazitičtí nepřátelé to totiž dokážou.

Samička klíštěte zvládne zkonzumovat objem krve, který představuje 250násobek její tělesné hmotnosti. V našem měřítku by to znamenalo, že bychom museli sníst asi tunu potravy za pouhých 10 dnů. Po požití takového množství krve se tělo klíštěte prodlouží ze 3 – 4 milimetrů až na 12 – 15 milimetrů. Člověk by podle tohoto poměru vyrostl do výšky přibližně 5 metrů. Na druhou stranu, pokud jsou zdroje omezené, klíště přežije neuvěřitelně dlouho bez potravy. V laboratorních podmínkách přežívaly samičky, nymfy a larvy klíštěte bez potravy až 10 let. Blecha o velikosti 2 – 3 milimetry doskočí 10 až 25 centimetrů do dálky nebo do výšky (rekordně dlouhý bleší skok měřil 60 centimetrů). Pro srovnání, člověk by musel při stejném poměru skočit 60 metrů do dálky a 200 metrů do výšky.

Ovšem srovnávat člověka s klíštětem nebo blechou je jako porovnávat hrušky s jablky. Naším cílem bylo porovnat schopnost adaptovat se a naučit se novým dovednostem nezbytným pro přežití. V tomto smyslu jsou paraziti víc než dobře vybaveni.

Dokonce i klimatické změny jsou pro ně z hlediska přežití výhodné. Především je třeba si uvědomit, že paraziti mají v porovnání s námi větší šanci přizpůsobit se negativním dopadům, které by na ně mohly mít změny charakteru ročních období. Některé důsledky těchto změn, například oteplování, navíc vnějším parazitům přímo vyhovují. Při vyšších teplotách jsou paraziti déle aktivní a někteří z nich se mohou vyskytovat na místech, kde dříve nepřežili. V neposlední řadě je nutné připomenout, že klimatické změny a s nimi související extrémní výkyvy počasí zatěžují naše adaptační mechanismy a oslabují naši obranyschopnost. V důsledku toho jsme zranitelnější vůči napadení vnějšími parazity a infekcím přenášeným vektory.

Celkem vzato, dramatické změny charakteru ročních období principiálně změnily vztah parazit-hostitel.

Společně čelíme onemocněním

Jelikož se paraziti nebezpečně šíří do stále dalších oblastí a jsou déle aktivní než dříve, zvyšuje se riziko nákazy onemocnění přenášených vektory. Lidé i společenská zvířata jsou tak v neustálém nebezpečí.

Zoonotická onemocnění jsou novým celosvětovým zdravotním rizikem, které se však často podceňuje. V současné době se na světě vyskytuje více než 150 onemocnění se zoonotickým potenciálem. Některé vznikly nově, jiné už známe, vyskytují se však častěji kvůli geografickému šíření a pronikání člověka na území obývaná zvířaty (např. odlesňování) a s tím souvisejícím kontaktem lidí s netopýry a jinými divokými zvířaty.

Na druhé straně existují onemocnění přenášená vektory, která sice zoonotický potenciál nevykazují, naše životy však ovlivňují tím, že napadají naše milované domácí mazlíčky.

V Evropě se aktuálně vyskytuje několik významných onemocnění přenášených vektory, které pro domácí zvířata představují kvůli klimatické změně a masivnímu šíření přenašečů, závažné riziko.

Leishmanióza: Leishmaniózu, kterou vyvolává prvok Leishmania infantum, přenáší flebotomové (pakomáři). Tito přenašeči jsou hojně rozšířeni v jižní Evropě. Leishmanióza postihuje psy, kočky i lidi a způsobuje selhání více orgánů nebo kožní léze.

Babezióza: Babeziózu neboli piroplazmózu vyvolávají prvoci rodu Babesia, které přenášejí některá klíšťata. Určité druhy klíšťat, např. Dermacentor reticulatus a Rhipicephalus sanguineus, jsou rozšířeny v západní, jižní a střední Evropě až k Baltu. Babézie parazitují v červených krvinkách a vyvolávají těžkou anémii.

Dirofilarióza: Dirofilariózu vyvolávají parazitičtí červi Dirofilaria immitis a D. repens, které přenáší komáři vyskytující se v jižní Evropě a v částech střední Evropy. Dirofilarióza postihuje psy, kočky a lidi. Onemocnění způsobuje srdeční selhání a obstrukce krevních cév. Dirofilaria repens parazituje pod kůží.

Ehrlichióza: Ehrlichiózu vyvolávají bakterie Ehrlichia canis, přenašečem jsou klíšťata. Přenašeči se vyskytují v jižní Evropě a onemocnění postihuje psy a kočky. Toto onemocnění je vždy spojeno s anémií.

Lymeská borelióza: Lymeskou boreliózu vyvolávají bakterie druhu Borrelia burgdorferi. Tyto patogeny přenášejí klíšťata, která se vyskytují v celé Evropě. Lymeská borelióza postihuje společenská zvířata jen zřídka, u člověka však může vyvolat těžké onemocnění. Jejími příznaky jsou horečka, vyrážka, svalové a kloubní potíže a neurologické onemocnění.

Bartonelóza: Toto onemocnění, které známe také pod názvem „nemoc z kočičího škrábnutí“, vyvolávají bakterie Bartonella henselae. Hlavním rezervoárem těchto bakterií jsou kočky domácí a primárním přenašečem je blecha kočičí. Bakterie, rezervoáry a přenašeči jsou rozšířeny celosvětově. Bartonelóza se zejména u lidí s oslabenou imunitou projevuje horečkou, zvětšenými uzlinami a záněty očí, dásní a srdce. U člověka může být toto onemocnění v některých případech smrtelné.

Bojujeme bok po boku a chráníme se navzájem

Jak už bylo řečeno, základem kvalitně naplánované strategie ochrany je vzdělávání. Klíčovou roli ve vzdělávání a zvyšování informovanosti v této oblasti sehrávají veterináři. Veterináři jsou v celosvětovém měřítku hlavním zdrojem spolehlivých informací týkajících se péče o společenská zvířata.

Veterináři dennodenně odvádějí vynikající práci a k náročným úkolům přistupují zodpovědně a se skutečným zaujetím. V dobách klimatických změn, neustále se měnících faktorů prostředí a stále většího rozšíření jinak endemických přenašečů, veterináři čelí dokonce ještě náročnějším výzvám. Bojují v přední linii, aby ochránili naše domácí mazlíčky.

Za tímto účelem dnes řada veterinářů pro své pacienty připravuje individuální plány ochrany. Tyto plány ochrany jsou založeny na několika faktorech, mezi něž patří druh zvířete, způsob života zvířete, roční období a místo pobytu.

Pokyny a doporučení veterináře, kterému důvěřujete, jsou základem úspěšné ochrany vašeho zvířete. Poraďte se s veterinářem, kdy a jakým způsobem je vhodné zvířeti podat příslušný přípravek. Je nesmírně důležité používat tyto přípravky správně a zodpovědně.

Složité problémy je nutné řešit komplexně. K ochraně zvířat před parazity je proto nutné zaujmout multidisciplinární, multimodální a holistický přístup. Majitelé zvířat, veterináři i vládní organizace musí v této oblasti spojit síly a účinně spolupracovat.

Závěr

V odvěké neutuchající evoluční bitvě paraziti neustále zdokonalují své zbraně. Patogeny přenášené vektory hledají důmyslnější způsoby identifikace vhodných parazitárních přenašečů a hostitelské organismy se učí efektivněji zmírňovat negativní dopady působení parazitů a patogenů, které tito paraziti přenášejí.

Na základě vědeckých a historických poznatků lze tvrdit, že z hlediska evoluce jsou nejúspěšnější takové organismy, které se dokážou nejlépe přizpůsobit daným podmínkám. Pokud je to pravda, musíme si položit důležitou otázku: Jakou vůbec máme šanci uspět v boji proti vnějším parazitům a nemocem, které přenášejí? Dokážeme najít způsob koexistence s parazity, který by nám umožnil chránit sami sebe a naše domácí mazlíčky před hrozbami, jež pro nás paraziti představují? Naštěstí náš osud v této bitvě o přežití zdaleka není zpečetěn. Lidstvo se naučilo využívat poznatků vědy a vyhlásilo miniaturním protivníkům válku. Dalo by se říci, že se právě nacházíme v posledním kole souboje o přežití – přichází rozhodující moment celé bitvy. Nikdy v historii na nás nečíhaly tak početné zástupy vnějších parazitů a jimi přenášených patogenů. Zároveň však platí, že nikdy v historii jsme neměli tolik informací o tom, jak se chránit a jak chránit naše zvířata. Nikdy v historii jsme však také proti parazitům neměli tolik účinných prostředků.

V důsledku klimatických změn dnes vnější paraziti prospívají a onemocnění, která přenášejí, se nezadržitelně šíří. Musíme si uvědomit, že charakter ročních období se skutečně mění. Z hlediska evoluce je zřejmé, že paraziti a patogeny, které přenášejí, prokázaly své přednosti, a o jejich přežití v budoucnosti není pochyb. Nyní si musíme položit otázku, zda s nimi dokážeme držet krok. Odpověď zní ano. Pokud spojíme síly, zvládneme to a přežijeme.

1: http://www.emro.who.int/about-who/rc61/zoonotic-diseases.html