Máme se ještě stále obávat vztekliny?

Většina z nás si pod pojmem vzteklina představí „psa s pěnou u tlamy”. Skutečnost je ale trochu složitější. V tomto článku se budeme zabývat základními informacemi o vzteklině a důležitostí očkování psů a koček proti této nebezpečné a smrtelné nemoci.

 

Co je to vzteklina?

Vzteklina je jedním z nejstarších a nejnebezpečnějších virových onemocnění, které nelze vyléčit. Je extrémně virulentní s úmrtností prakticky 100 %. Původcem vztekliny je virus rodu Lyssavirus z čeledi Rhabdoviridae. Jedná se o neurotropní virus, což znamená, že se množí a rozšiřuje v nervových buňkách. K viru jsou vnímavá téměř všechna teplokrevná zvířata, včetně lidí. V Evropě se ale v současné době toto onemocnění u lidí vyskytuje jen velmi zřídka, a to díky povinnému očkování domácích zvířat a divokých lišek.

 

Kde se můžeme se vzteklinou setkat?
Vzteklina je rozšířena na celém světě, s výjimkou Antarktidy, Nového Zélandu, Japonska a některých Kanárských ostrovů. Navzdory obrovským pokrokům v prevenci onemocnění je množství úmrtí lidí na vzteklinu každoročně velmi vysoké. Podle Světové organizace pro zdraví zvířat (World Organisation for Animal Health ) je vzteklina stále jednou z nejsmrtelnějších zoonóz a každoročně způsobí úmrtí zhruba 60 tisíc lidí. Jedním ze způsobů, jak zabránit šíření viru mezi divokými a domácími zvířaty, je očkování. Tato metoda se ukázala jako velmi účinná v mnoha evropských zemích. Česká republika byla v roce 2004 prohlášena za vztekliny prostou zemi, podobně jako Německo v roce 2009 (1, 2).

 

Jak dochází k přenosu vztekliny?
Na přenosu vztekliny se mohou podílet prakticky všichni savci. V Evropě je hlavním přenašečem liška obecná. Vzteklina byla diagnostikována i u těchto druhů zvířat: mýval, lasička, kuna, jezevec, prase divoké a netopýr. V Severní Americe jsou hlavními přenašeči infekce netopýři, skunci, lišky a mývalové. V Africe, Asii a Jižní Americe se na šíření vztekliny podílejí zejména psi, kočky a opice. Na celém světě je však stále hlavní příčinou infekce lidí pokousání psem nemocným vzteklinou.

 

I v Evropě je vzteklina stále nebezpečná
V celé Evropě bylo za posledních 40 let zjištěno více než 1100 případů vztekliny u netopýrů. Většina těchto případů pocházela z Dánska, Německa, Nizozemí, Francie a Polska. Předpokládá se, že infekce způsobené kousnutím infikovaného netopýra nejsou dobře zdokumentovány. V letech 1998 a 2002 došlo k výskytu vztekliny u ovcí v Německu a v letech 2003 a 2007 u koček ve Francii (3). Virus byl také prokázán u kuny skalní (Martes foina) v Německu (4). Naštěstí je četnost infekce u lidí velmi nízká. V letech 2012 a 2014 došlo k 6 případům vztekliny. Následující dva roky 2015 a 2016 nedošlo v Evropské unii k výskytu případu vztekliny u lidí. Doufejme, že se jedná o setrvalý stav.


Jak se můžeme nakazit?
Lidé jsou nejčastěji infikováni pokousáním zvířetem nemocným vzteklinou. Možná, i když velmi vzácná, je i infekce vzdušnou cestou. Existují také případy nehod v prostředí laboratoře, kdy virus omylem pronikl do úst, očí nebo sliznic člověka. Dalším způsobem možné nákazy je transplantace orgánu nemocného dárce. Doba inkubace u člověka je přibližně 1 až 3 měsíce, ale může být i krátká několik dní nebo naopak trvat půl roku. Při pokousání infikovaným zvířetem proniká virus z místa poranění do kosterních svalů, kde se namnoží a následně se šíří podél nervových vláken do míchy a šedé kůry mozkové. Zde se virus velmi rychle rozmnožuje a proniká do celého těla, zejména do slinných žláz a kůže.
Psi jsou většinou infikováni také pokousáním nemocného zvířete. Inkubační doba je kratší než u člověka a obvykle trvá 7 až 14 dní.

 

Příznaky u lidí
Infekce vzteklinou má 5 stádií: inkubace, prodromální stádium, akutní neurologické příznaky, kóma a smrt.
- Prodromální stadium: nespecifické příznaky-horečka, třes, bolesti svalů, nevolnost, zvracení, svědění kousné rány. Tato fáze trvá asi týden.
- Akutní neurologické příznaky: vzteklina většinou způsobuje encefalitidu (80 %) nebo paralýzu (20 %). Nejčastějším projevem onemocnění je nadměrná excitace a fóbie z vody, způsobující křeče bránice a dýchacích svalů při polykání. Tyto křeče mohou být vyvolány i zvukem tekoucí vody z vodovodního kohoutku. Postupně se objevují další příznaky: ztráta vědomí, slinění, slzení, pocení, arytmie, rozšíření zorniček. Mohou se také objevit respirační příznaky: apnoe nebo aspirační pneumonie. Většina nakažených lidí se stává velmi agresivní, s obdobím klidu v mezidobí. Většina pacientů obvykle zemře během 7 dnů od nástupu příznaků encefalitidy.
-Paralytické stádium: zvýšená letargie a svalová paralýza, včetně paralýzy obličeje.
-Kóma a smrt: kóma se obvykle dostaví mezi 7. až 10. dnem od manifestace akutních neurologických příznaků. Hlavní příčinou úmrtí je selhání oběhu

 

Příznaky u zvířat
Inkubační doba je přibližně 7 až 14 dní. Vzteklina má u zvířat dvě stádia: zuřivé a paralytické. V počátku prvního stádia vztekliny mohou zvířata vykazovat změny chování. Bázlivá zvířata ztrácejí svou plachost a zvířata sebevědomá až agresivní se vyhýbají lidem a skrývají se v temných místech. Následuje fáze agresivní, která trvá přibližně 1 až 7 dní a zvířata se mohou mimo agrese projevovat požíráním nepoživatelných předmětů (např. hornin). Tyto projevy jsou typické pro kočky. Poslední fáze onemocnění, paralytická fáze, se projevuje třesem, kómatem, respiračním selháním, paralýzou zadních nohou a povolenou čelistí. Závěrečným stádiem onemocnění je kompletní paralýza a smrt.

 

Jak vzteklině předcházet?
Vzteklina je nevyléčitelné onemocnění, které je extrémně nebezpečné pro zvířata i lidi. Tím, že chráníme svá zvířata, chráníme i sebe!
V minulosti byla infekce vzteklinou synonymem rozsudku smrti. V roce 1885 ale vyvinul Louis Pasteur funkční vakcínu proti vzteklině. Poprvé byla použita pro 9 letého Josepha Meistera, kterého pokousal pes nakažený vzteklinou. Přežití chlapce potvrdilo účinnost vakcíny a poskytlo naději všem lidem pokousaným nemocným zvířetem.

 

Vakcíny jsou nejúčinnější prevencí onemocnění
Nesmíme zapomínat, že vzteklina je velmi nebezpečná a nevyléčitelná nemoc. Jediným způsobem, jak se chránit, jsou účinné a bezpečné nástroje prevence. Těmito nástroji jsou právě vakcíny. Po očkování si tělo během krátké doby vytvoří úplnou ochranu před onemocněním vzteklinou. Vyžádejte si u svého veterináře podrobnosti o možnostech očkování Vašeho psa a kočky. Pravidelné očkování je chrání před nákazou, i kdyby se dostali do kontaktu s nemocným zvířetem.
Vzhledem k tomu, že hlavním rezervoárem vztekliny je liška, bylo v souladu s vyhláškou Ministerstva pro zemědělství a rozvoj venkova ze 17. prosince 2013 zahájeno Státní veterinární správou masivní preventivním očkování lišek v oblastech, kde byl potvrzen výskyt vztekliny. Jedná se o perorální vakcínu, která je umístěna v návnadě s krmivem a je distribuována letecky nebo manuálně. Těmto očkováním lišek obvykle předchází informační kampaň..

 

Přehled literatury:

1. OIE – World Organisation for Animal Health, http://www.oie.int/en/animal-health-in- -the-world/rabies-portal/.
2. WHO – World Health Organization, http://www.who-rabies-bul- letin.org.
3. Müller T., Cox J., Peter W., Schafer R., Johnson N., McElhinney L.M., Geue J.L., Tjornehoj K., Fooks A.R.: Spill-over of European bat lyssa virus type 1 into a stone marten (Martes foina) in Germany. J. Vet. Med. B, Infect. Dis. Vet. Public. Health 2004, 51, 49–54.
4. Agreement on the protection of bats in Europe, signed in London on December 4, 1991 r. (Dz.U. nr 96. 1112 from 3th of December 1999 r.).