Jak poznat separační úzkost u svého psa

Když vás při návratu domů vítá potrhaná pohovka, rozkousané boty v předsíni a převrácený odpadkový koš - zkrátka jedním slovem spoušť - váš pes měl nejspíš náročný den. Pokud se to ale stává pravidelně, možná trpí separační úzkostí, které byste měli věnovat pozornost.


Když vás při návratu domů vítá potrhaná pohovka, rozkousané boty v předsíni a převrácený odpadkový koš - zkrátka jedním slovem spoušť - váš pes měl nejspíš náročný den. Pokud se to ale stává pravidelně, možná trpí separační úzkostí, které byste měli věnovat pozornost.

 

Co je separační úzkost?
Psi jsou ve své podstatě společenskými zvířaty, proto většina z nich špatně snáší déle trvající samotu. Chybí jim vnímání času, takže i během krátkého odloučení dokáže pes, který se cítí opuštěný a zapomenutý, napáchat velké škody – a to dokonce i pes, který je v přítomnosti majitele tím nejklidnějším zvířetem na světě. Úzkost obvykle nastupuje během 15-30 minut po odchodu majitele a její příčinou je panika, vyvolaná nedostatkem sebevědomí. Panikařící pes dokáže v reakci na neúnosný strach a stres po celé hodiny hlasitě výt a štěkat, nebo systematicky ničit vše, co mu přijde do cesty.

 

Separační úzkost patří mezi poruchy chování, které lze napravit především pomocí psychologické terapie. V některých případech může vyžadovat i léčbu medikamenty, o jejich podávání by však měl vždy rozhodovat veterinář, který je nasadí až tehdy, pokud všechny ostatní možnosti selžou.

 

Je každý pes o samotě úzkostný?
Odhaduje se, že separační úzkostí či neschopností klidně snášet oddělení od své rodiny trpí asi 14 % psů1. Příčinou tohoto problému může být dysfunkční vztah s majitelem, reakce na stresující událost, jakou je změna v domácnosti nebo v každodenní rutině psa, případně může jít o projev jiné, související poruchy chování. Než určíme jako příčinu destruktivního chování našeho psa separační úzkost, musíme nejprve vyloučit jiné možné důvody, jako například nedostatečné hygienické návyky, prozkoumávání domácnosti a hledání potravy, rozrušující či děsivé podněty zvenčí, strach z hluku nebo z uzavřených prostor.

 

U mnoha zvířat trpících separační úzkostí se její příznaky začnou projevovat už během příprav majitele k odchodu. Když je majitel doma, chování psa vykazuje nezdravou vazbu k němu (například neustálé vyžadování pozornosti). Při návratu pána je pes velmi emotivní a jen těžko se uklidňuje.

 

U štěňat se těžko pozná
Chceme-li zabránit rozvinutí separační úzkosti, musíme štěně správně vychovávat od samého počátku. Naříkání během prvních dní v nové rodině není separační úzkost – štěně spíše postrádá svou matku a sourozence. Tento nářek tedy můžeme do jisté míry přehlížet – štěněti tak ukážeme, že je možné “přežít” i bez navyklé společnosti. Pokud štěně nerozmazlíme neustálým konejšením, nebude později propadat panice z naší nepřítomnosti a snáze také hned na začátku pochopí, že velitelem “smečky” je člověk.

 

Při odchodu
Nedělejte z odchodů a příchodů zvláštní událost – se psem se vůbec nemusíte loučit, ani se s ním okamžitě po návratu přivítat. Nejprve se pozdravte s lidskými členy domácnosti a psa k sobě přivolejte až tehdy, když se zklidní a neskáče na vás. Tento postup naučí psa zůstat v klidu a nenechat se vtáhnout do spirály přehnaného nadšení.

 

Když se problém projeví
Pokud jsou s chováním psa v naší nepřítomnosti problémy, musíme se pokusit nalézt co nejlepší řešení pro usnadnění jeho i našeho života. Pomoct nám může konzultace s odborníkem na psí chování či výcvik - ten vyhodnotí jeho projevy a navrhne vhodné metody nápravy. Ke zklidnění psa může přispět například stanovení trvale dodržovaných pevných hranic a nácvik uklidnění. Vhodné je vytvořit předvídatelný, pravidelný denní režim, díky kterému se pes bude cítit bezpečně, i když je doma sám. V některých případech je pro dosažení vyrovnanějšího chování nutné navyknout psa na pobyt v kotci.

 

Klíčem k úspěchu je důslednost a dodržování pravidel za všech okolností. Často nejvíc záleží právě na maličkostech, které nám pomáhají vytvořit vyrovnaný vztah. A hlavně nezapomeňte na zlaté pravidlo: neexistuje nenapravitelný pes – jen netrpělivý majitel!