Devátého prosince slavíme Mezinárodní den veterinárního lékařství

Zvířata umí vyjádřit pocity štěstí i smutku a často mají svébytný smysl pro humor. Pokud však jde o zdraví a veterinární péči, měli bychom naopak rozdíly mezi člověkem a zvířaty plně respektovat a brát zřetel na jejich specifické potřeby a fyziologické funkce. Mezinárodní den veterinárního lékařství je proto vynikající příležitostí uvědomit si, že pokud naše zvíře onemocní, nejbezpečnějším a nejkvalitnějším zdrojem informací jsou veterinární lékaři.

Veterinární medicína je dnes na tak vysoké úrovni, že se zvířatům dostává stejně kvalitní péče jako lidem. Platí nicméně, že léků, které mohou dostávat zvířata i lidé, je minimum. Vždy je proto třeba brát ohled na specifické potřeby zvířat a nezapomínat na to, že metody zdravotní péče o zvířata jsou odlišné od postupů používaných v humánním lékařství. Účelem Mezinárodního dne veterinárního lékařství je připomenout majitelům zvířat, že v oblasti léčby o domácí mazlíčky by se měli vždy spoléhat výhradně na veterináře.

Má-li náš domácí mazlíček jakékoliv zdravotní potíže, musíme jej nejprve vzít k veterináři

Objeví-li se u našeho domácího mazlíčka první symptomy nějakého onemocnění, velká část z nás začne hledat informace na internetu. Vyhledáváním symptomů a pročítáním internetových článků o potenciálních chorobách získáme řadu zajímavých údajů, můžeme však také narazit na zavádějící informace. Dáme-li přednost poznatkům získaným na internetu, může to prodloužit dobu do zahájení správné léčby.

„I když domácí mazlíček vykazuje podobné nebo totožné příznaky, jaké byly zaznamenány u jiného zvířete nebo popsány v internetovém článku, neznamená to, že se jedná o stejnou chorobu nebo o stejný zdravotní problém. Nejbezpečnější volbou je spolehnout se na pomoc veterinárního lékaře. Diagnóza a léčba každé choroby zahrnuje proces shromažďování informací o anamnéze pacienta a klinických a laboratorních symptomech. Veterinář na základě těchto údajů sestaví seznam diferenciálních diagnóz, které následně prověří,“ podotýká Michał Ceregrzyn, odborník projektu Zdravé zvíře.

Jakkoli se může zdát, že některé léky z naší lékárničky jsou pro zvířata bezpečné, v žádném případě je nesmíme zvířeti podat bez předchozí konzultace s veterinářem. Užíváme-li léky dle vlastního uvážení, je to naše vědomé rozhodnutí a činíme tak na vlastní odpovědnost. Pokud se týká zvířat, přebíráme plnou odpovědnost za ně. Bez správných informací bychom jim mohli neúmyslně ublížit, i když jednáme v dobrém úmyslu. V případě jakýchkoliv zdravotních obtíží zvířete, bez ohledu na typ léčby nebo závažnost onemocnění, by se měli majitelé obracet na veterináře. Je to správné a odpovědné rozhodnutí.

Jak stanovit optimální způsob léčby
Je důležité si uvědomit, že i když příznaky onemocnění zvířete odpovídají symptomům pozorovaným u člověka, optimální způsob léčby může být odlišný, neboť organismus zvířat může na některé léky reagovat jinak než lidské tělo. Lidé například velmi často používají ibuprofen. Tento lék však nikdy nesmíme podávat zvířatům, a to ani v minimální dávce, protože by mohl vyvolat selhání orgánů, případně způsobit smrt zvířete. Dalším příkladem jsou hormony štítné žlázy. Jejich dávkování u psů je diametrálně odlišné od dávek podávaných v humánní medicíně, a to navzdory skutečnosti, že se jedná o totožnou účinnou látku. Některé volně prodejné léky obsahující ranitidin a jiné blokátory receptorů H2 můžeme zvířeti podat výhradně po konzultaci s veterinářem. Důvodem je specifické dávkování a účinnost těchto látek na organismus zvířat.

Veterinární lékaři jsou plně kvalifikováni k tomu, aby stanovili optimální způsob léčby na základě specifických charakteristik a potřeb našich domácích mazlíčků. U některých léků také předepíší vhodné dávkování. Jelikož veterinář při rozhodování o odpovídající dávce léků zohledňuje velikost, plemeno, celkový zdravotní stav a věk zvířete, jejich doporučení by mělo být pro majitele zvířat vždy hlavním zdrojem informací.