Chcete vychovávat psa? Myslete jako vlk!

V těle vašeho psa se skrývá duše vlka.

Naši nomádští předkové si před 30 000 let ochočili vlky, aby získali ochranu při lovu. Vlci na toto uspořádání výměnou za jídlo přistoupili. Následovala staletí šlechtění, na jejichž konci jsou dnešní socializovaní psi, spojení s člověkem nesmírně hlubokými a prastarými pouty. 

V každém domácím pejskovi však dodnes zůstalo něco z jeho divokého vlčího předchůdce. Pamatujme na to a pochopíme, proč je při výcviku a socializaci psů někdy potřeba uvažovat jako vlk.

Hierarchie vlčí smečky

Vlčí smečka je vlastně rodinná skupina. Tyto smečky žijí a drží se těsně pospolu, loví ve skupině a chrání mláďata před nepřáteli. Každá z nich se přitom řídí společenským žebříčkem, na jehož samotném vrcholu stojí rodičovský pár. Pozice na žebříčku určuje přístup každého jednotlivého vlka ke zdrojům, jako je například potrava – čím výše postavený jedinec, tím dříve se nají.

Vlci dobře vědí, že boje uvnitř smečky jsou pro ně nevýhodné. Souboje mohou způsobovat zbytečná zranění a nakonec tak zhoršit i lovecké úspěchy a šanci na přežití celé skupiny. Proto se vysoce postavení vlci často chovají diplomaticky a řeší konflikty bez použití násilí. Svou nadřazenost dávají najevo ignorováním neposlušných podřízených jedinců nebo ustoupením z příliš napjatých situací. 

Hierarchie ve vztahu psa a člověka

Když si pořídíte psa, zapojujete ho vlastně do své „smečky“. Tak to alespoň podle svého neporušitelného psího kodexu vnímá on. Pes samozřejmě ví, že vy psi nejste, ale i tak očekává, že se bude lidská rodina řídit společenským žebříčkem a chápe, že její dospělí členové stojí v hierarchii nad ním. 

Jedním z důvodů je náš vzpřímený postoj, při kterém své čtyřnohé přátele silně převyšujeme. Důležitější je ale fakt, že nový pes přichází do našeho teritoria, nikoliv naopak. A jakmile ho v novém teritoriu přijmeme, máme pod kontrolou všechny zdejší zdroje – potravu, vodu, hračky i péči. Pes tedy nemá jediný důvod pochybovat o tom, že je nám ve smečce podřízený. 

Domestikace psů

Jakmile se pes stane součástí naší „smečky“, musí si zvyknout na život v našem složitém světě a naučit se dodržovat jeho pravidla. Ve výchově nejlépe funguje důsledná metoda pokusů a omylů, kdy správné chování podporujeme odměnou a to nežádoucí spojujeme s nepříjemnými zkušenostmi, které psa odradí od opakování. Pamatujte však, že psa bychom za žádných okolností neměli fyzicky trestat.

Tělesné tresty či zastrašování totiž mívají obvykle za následek ztrátu důvěry ke člověku a často i přesný opak toho, čeho jsme chtěli dosáhnout. Pokud psa například trestáme za vrčení, příště může ve snaze vyhnout se trestu místo varovného vrčení rovnou kousat.

Právě v konfliktních situacích bychom tedy měli místo zatlačování psa hlouběji a hlouběji do nežádoucího chování zkusit uvažovat jako vlk a celou situaci vyřešit v klidu a diplomaticky.

Co by udělal vlk

Pokud chceme psa naučit přijít na zavolání, musíme ho za každý příchod odměnit. Zapamatuje si, že návrat ke člověku je příjemný a rád přijde i příště. Pokud ale volání ignoruje, můžeme se zachovat jako výše postavený vlk a neposlušného podřízeného ignorovat také. Už to samo o sobě je pro mnoho psů dostatečným trestem. Přivolání dál trénujte v situacích, kdy psa nic nerozptyluje a je jisté, že nebude mít problém přijít. Jinými slovy – pomozte mu uspět a on bude chtít uspět už kvůli vám. 

Jiným moudrým vlčím trikem je naučení alternativního chování. Řekněme například, že váš pes žebrá u jídelního stolu. Když budete toto chování ignorovat (jakkoli je to těžké), nakonec se vzdá a lehne si. A přesně za to – když odejde od stolu a lehne si – ho musíte okamžitě odměnit pamlskem. Pokud budete důslední, brzy si bude lehat sám od sebe, jakmile vás uvidí zasedat k jídlu.

Klíčem k úspěšné socializaci psa je trpělivost, výdrž a důslednost. Stačí přidat ještě špetku chytrosti a hned budete pro svého psa tím pravým a respektovaným vůdcem smečky.